Nikdy by mu nenapadlo, že uvidí horieť katedrálu. Požiar na streche katedrály Notre Dame v Paríži mu pripomína zničenie katedrály v Remeši počas prvej svetovej vojny. Zhodou okolností obe katedrály nesú rovnaké meno – Naša Pani. Odborník na dejiny umenia Peter Kováč, ktorý už desaťročie prevádzkuje portál Stavitelé katedrál, upozorňuje, aby rekonštrukčné práce prebehli s obrovským citom a pochopením pre majstrovstvo dávnych staviteľov katedrál.
Ako ste sa dozvedeli o požiari katedrály Notre Dame? Kde vás táto správa zastihla?
Vracel jsem se právě autobusem z Itálie. S členy mého Klubem přátel Stavitelů katedrál jsme tam navštívili a důkladně si prohlédli středověkou katedrálu v Sieně a v Orvietu. V autobuse jsme vše sledovali od osmé večer přes internet na mobilech. Naprosto všichni byli dojatí. Člověk má obrovskou úctu k umění stavitelům velkých katedrál a my jsme byli právě plni dojmů, protože jsme na zájezdu viděli jejich fascinující práci. Vůbec poprvé jsme třeba navštívili střechu a krov sienské katedrály. O to více jsme všechny ty zprávy emotivně prožívali.
Člověk má obrovskou úctu k umění stavitelům velkých katedrál.
Čo pre vás znamená požiar Chrámu Matky Božej v Paříži?
Já píši a vydávám knihy o evropském katedrálním umění. Poslední díl vyšel loni a je o katedrále v Remeši. Ta za první světové války vyhořela. V září 1914 Remeš intenzivně bombardovala německá armáda. Na město dopadlo dva tisíce dělostřeleckých granátů, katedrála dostala na tři sta přímých zásahů, což vyvolalo požár. Kompletně tehdy shořela střecha remešské katedrály, částečně byla porušena její konstrukce, zničena byla velká rozeta. Nikdy by mne nenapadlo, že sám uvidím hořet katedrálu. Internet a televize vám to zprostředkuje tak, jako by člověk přímo stál u gotické stavby zachvácené plameny. Nikdy v životě by mne nenapadlo, že toho budu svědkem. O pařížské katedrále jsem psal v souvislosti s Kristovou trnovou korunou, což byl druhý díl mého knižního projektu Stavitelé katedrál. Fotil jsem tam stovky a stovky hodin. Když jsem psal tu knihu, tak jsem tam strávil celé týdny. Měl jsem k té velkolepé stavbě opravdu silné citové pouto.
Nikdy by mne nenapadlo, že sám uvidím hořet katedrálu. Internet a televize vám to zprostředkuje tak, jako by člověk přímo stál u gotické stavby zachvácené plameny.
Dajú sa pre vás ako odborníka na umenie „vyčísliť“ škody, ku ktorým pri požiari došlo?
Tahle katedrála si v dějinách zažila své. Dobu slávy i opovržení. Mark Twain, jenž navštívil Paříž v roce 1869, nazval pařížskou Notre-Dame „starou hnědou gotickou skládkou“ („the brown old gothic pile.“) Za francouzské revoluce se k ní revolucionáři nechovali nijak ohleduplně. Byla pro ně symbolem starého režimu – královské tyranie. Zlobu davu odnesla celá stavba, nejvíce však sochy králů ze západního průčelí, které byly v roce 1793 strženy a pohřbeny na skládce odpadků. Místo bylo později zapomenuto a torza soch byla náhodou objevena až v roce 1977 při stavebních úpravách Paříže. Po francouzské revoluci se o obnovu pařížské katedrály z velké části postarali restaurátoři 19. století, které vedl proslulý památkář – architekt Eugene Viollet-le-Duc. Snažil se tehdy něco i vylepšit, ale stavba tím tehdy ztratilo onu pověstnou gotickou mystiku. Dnes ji Francouzi považují za monument historické paměti. Ona patří k historické paměti celé Evropy. A to se nedá vyčíslit penězi.
Sila ohňa sa v minulosti prejavila veľakrát aj pri umeleckých zbierkach a galériách. Je požiar z pondelka 15. apríla niečím výnimočným v histórii alebo si musíme priznať fakt, že aj v 21. storočí, ktoré sa nám samým zdá byť vyspelé, jednoducho môže zhorieť strecha katedrály?
Pro mne je ta událost naprosto nepochopitelná a nečitelná. Já si rád počkám na objektivní vyšetřování. Já si opravdu myslel, že něco takového ve svém životě neuvidím.
Notre Dame nie je len kultúrna pamiatka, ale najmä duchovné centrum, katolícky chrám. Môžu pondelkové udalosti zvlášť vo Veľkom týždni pripomenúť Francúzom ich náboženské korene, ktoré majú historicky ako katolícka krajina?
To nevím. Filip II. August, zakladatel slávy francouzské monarchie, bez váhání prohlásil, že mezi všemi kostely jeho království je právě ten pařížský jemu obzvláště milý. A pomodlil se v něm v roce 1190 za zdar třetí křižácké výpravy, na kterou se vydal společně s Richardem Lví srdce. Moc velký úspěch ta výprava neměla. Myslím, že většina Francouzů chápe tuto katedrálu především jako historickou památku. Před katedrálou byli třeba veřejně odsouzeni templáři a jejich velmistr byl odtud odveden na popraviště. Prý jeho poslední pohled patřil právě věžím Notre-Dame. A pařížskou katedrálu využil i Napoleon, který se tam nechal korunovat 2. prosince 1804.Katedrála je tak součástí historie. Ale současně je to mimořádná kulturní památka. Historikové umění kdysi považovali pařížskou Notre-Dame za stavbu, která určovala podobu francouzského i evropského gotického umění. Nicméně hlavní experimenty s konstrukcí gotických staveb se odehrávaly jinde – na území remešské církevní provincie. Podstatné však bylo to, že stavitelé pařížské Notre-Dame nové architektonické objevy převáděli do imponujícího monumentálního měřítka. Oni učinili gotiku skutečně ohromující. A protože na teologické univerzitě do Paříže studovala z celé Evropy řada duchovních, stala se pro ně pařížská Notre-Dame příkladem, jak má vypadat velkolepý chrám.
Většina Francouzů chápe tuto katedrálu především jako historickou památku.
Bola Notre-Damská katedrála aj inšpiráciou pre českých či slovenských umelcov?
Já vím, že velkou školou dobrého umění byly francouzské gotické katedrály pro malíře Františka Kupku. On obdivoval především katedrálu v Chartres, která se dochovala ve velmi autentické podobě. Vozil tam dokonce svoje žáky – stipendisty z tehdy mladého Československa. Meda Mládková stačila ještě v létě 1967 vyzpovídat některé z nich, konkrétně Miloše Holého, Václava Fialu, Richarda Wiesnera a Jana Mehla. Všichni nadšeně vzpomínali na Kupku a na návštěvu Chartres. V katedrále pobývali celý den a půjčovali si žebřík, aby studovali okna podle Kupkových instrukcí. Chartres zaujal také Ottu Gutfreunda a Emila Fillu.
Trvalo dve storočia, kým sa podarilo Notre Dame dokončiť. Francúzi prisľúbili obnoviť katedrálu. Kedy sa im to podarí?
Ze všech fotografií, co jsem viděl, mám pocit, že katedrála je poničená prakticky stejně, jako byla za první světové války remešská katedrála. Stačí s na internetu najít dobové fotografie. Je jich tam řada. Dvacet let po první světové válce stála rekonstruovaná remešská katedrála opět v plné kráse a byla nově vysvěcena. Mimochodem na obnovu remešské katedrály tehdy přispěl John D. Rockefeller, který poskytl francouzské vládě dva milióny dolarů (tehdy obrovské peníze), z čehož většina byla použita na obnovu Remeše. Při současné technologii předpokládám, že by se to mohlo povést rychleji. Nejde však o to zdolávat nějaké rekordy. Rekonstrukční práce se musí udělat s obrovským citem a pochopením pro mistrovství dávných stavitelů katedrál. Je tu ale jisté nebezpečí, že možná mnozí politikové budou tlačit na rychlé dokončení prací, aby tak zaujali voliče svojí akceschopností. A to by dobré rekonstrukci určitě nepomohlo!
Kto je Peter Kováč? Rodák z Bratislavy (64) je odborníkom na dejiny umenia a umelecký kritik. Od roku 2009 prevádzkuje portál Stavitelé katedrál. Špecializuje sa na stredoveké a renesančné umenie. V roku 2012 se podieľal na projekte výstavy Europa Jagellonica: Kutná Hora – Varšava – Postupim. Je autorom viacerých odborných štúdií. Žije v Prahe a Sušici.
