Docent Marek Šmíd pôsobí na Katedre cirkevných dejín a literárnej histórie Katolíckej teologickej fakulty na Univerzite Karlovej v Prahe a v Historickom ústave Filozofickej fakulty Juhočeskej univerzity v Českých Budějoviciach.
Čerstvo mu vyšla nová kniha Kristovy relikvie – Příběh němých svědků Ježíšova utrpení a zmrtvýchvstání.
Kristove relikvie: Pre veriacich nie je dôležitý ich počet, ale význam
Čo vás vôbec zaujalo natoľko, aby ste sa venovali Kristovým relikviám ako historik?
Máte pravdu, motivace je samozřejmě velmi důležitá. Nesmíte však zapomínat, že jsem současně teolog, diakon a vášnivý cestovatel, takže důvodů k sepsání knihy bylo jistě více. Jako věřící člověk jsem fascinován relikviemi tím spíše, že některé nás skutečně mohou přivádět do Ježíšovy doby 1. století. I jako historik jsem samozřejmě měl svůj důvod – literatura, která by Kristovy relikvie pojímala jako celek, vysvětlovala jejich význam v Ježíšově životě, křesťanské tradici i dnešním světě a současně informovala o místě a způsobu jejich uložení a zpřístupnění, v češtině neexistuje. Byla to tedy jak výzva, tak nezbytnost současně. Navíc mě ten příběh relikvií neskutečně zaujal.
Koľko ich vlastne je? Aké druhy Kristových relikvií poznáme?
Jedná se o předměty, jež se vztahují k Ježíšovým posledním dnům a hodinám jeho pozemského života, zejména k jeho utrpení, umučení a ukřižování. Ve skutečnosti se jedná o poměrně volný seznam dvaceti až třiceti různých předmětů. Pro věřící nebyl každopádně důležitý jejich počet, ale význam – představovaly reálné svědectví o Ježíšově utrpení a jeho spásonosné smrti. Pro jejich velký počet se v knize věnuji jen některým z nich, podle mě těm nejdůležitějším. V minulosti se silně věřilo, že jsou tyto relikvie zárukou nebeské ochrany a znamením mimořádné milosti.
Význam relikvií objavil až stredovek
Ako vlastne relikvie vznikli? Bolo to tak, že povedzme po Ježišovom umučení hneď niekto pozbieral klince z kríža či samotné drevo, na ktorom bol ukrižovaný?
To rozhodně ne. Ve své době pro své současníky představovaly často jen předměty „denní potřeby“, nic mimořádného. Jejich význam objevil až středověk. Podle spisu svatého Ambrože ze 4. století byly některé nástroje Kristova utrpení – Ježíšův kříž, nápis na něm a svaté hřeby – pohřbeny na místě ukřižování na Golgotě, kde byly o tři století později nalezeny matkou římského císaře Konstantina I. Helenou. Často se nám tu prolíná křesťanská tradice, legendy a mystifikace, tak není jednoduché sledovat skutečný příběh relikvií.
Dá sa s určitosťou povedať, či niektoré relikvie sa dajú skutočne datovať do Kristovho života?
Nedá. Často jsou metody zkoumající pravost relikvií v rozporu se sebou navzájem, např. u části Kristova kříže v Římě hovořila metoda srovnávací paleografie ve prospěch pravosti relikvie, avšak výzkum na základě uhlíkové metody nápis datoval spíše do 10.-12. století. Podobně i u Longinova kopí či Turínského plátna. Chemicko-fyzikální a archeologické metody občas poukázaly na stáří relikvie do doby 1. století našeho letopočtu, jindy se naopak hlásily do doby novější, a to raného či vrcholného středověku. Je otázka, zdali je skutečně možné relikvie, mnohokrát opravované, doplňované či poškozované, např. u textilií, datovat přesně.
Relikvie nie sú vecou viery
Sú vôbec relikvie dôležité pre kresťanskú tradíciu?
Ano, jsou, byť katolická církev žádnou ze zmíněných památek neuznala za pravou. Relikvie nejsou záležitostí víry, přičemž si církev nenárokuje kompetence, aby v této otázce učinila závažné rozhodnutí. Od nejstarších dob křesťanství, jak bylo stvrzeno na Tridentském koncilu v 16. století, sice církev věří, že je vzývání svatých žádoucí a užitečné, na druhé straně je nepovažuje za nutné ke spáse. Jinými slovy, úcta ke svatým není pro věřícího závazná, nicméně v katolické církvi skrze její tradici poměrně živě přítomna, což se ukazuje i dnes, když jsou vystavovány relikvie některého ze známých světců či světic.
Osobne som zvedavý na svätý grál – ten sa asi ešte stále hľadá. Ktorá relikvia so svojím príbehom či okolitým tajomstvom je vám blízka?
Máte pravdu. Zájem o svatý grál v současnosti rozhodně neopadl, ale změnila se perspektiva jeho vnímání. Začal být spíše považován za mystický předmět neznámé podoby, za vzácný kus do sbírek sběratelů, který vlastně nikdo nikdy neviděl. Mně osobně jsou blízké Kristovy relikvie z římského kostela Svatého Kříže v Jeruzalémě, které jsem adoroval mnohokrát, a samozřejmě Veroničina rouška, kterou jsem spatřil v Manopellu u Pescary teprve před pěti lety. Při sepisování knihy jsem si současně uvědomil, jak se české země v době vlády římského císaře a českého krále Karla IV. staly symbolickým duchovním centrem, kde se nacházely ty nejvýznamnější z Kristových relikvií, např. hrot Longinova kopí a svatý hřeb Páně.
Kristus nám zanechal viac ako len svoje relikvie
Ako dnes narábať s relikviami? Ako zladiť zdravý rozum, vieru aj primeranú úctu, ale na druhej strane sa vyhnúť istému zbožšťovaniu či priam modlárstvu?
Jsem přesvědčen, že relikvie jako takové nemají žádnou vlastní moc, kterou by konaly a měnily skutečnost. Jsou pouze viditelnými znameními, skrze něž Bůh koná zázraky či uzdravení. Třebaže v nás relikvie zřejmě víru neprobudí, mohou ji však posilnit, což ale není podmínkou. Věřím současně, že nám Ježíš Kristus zanechal více než jen své relikvie.
Kto by si mal prečítať vašu novú knihu?
Věřím, že kniha osloví každého věřícího, že si v ní každý najde to své. Přeji čtenářům příjemné chvilky strávené nad knihou!
Ak sa vám moje články či úvahy páčia a radi by ste ich čítali naďalej, vopred ďakujem za vašu podporu.
(Môže tak urobiť nasnímaním QR kódu nižšie vo vašej mobilnej aplikácii alebo priamo kliknutím na obrázok cez internet banking. Ďakujem!)
