Denisa Klemscheová vyštudovala učiteľstvo biológie aj náboženstva. Je internou doktorandkou na Katedre pedagogiky Teologickej fakulty Jihočeskej univerzity v Českých Budějovicích, špecializuje sa na teologickú antropológiu, popritom sa venuje olejomaľbe, momentálne vystavuje v londýnskej galérii Brick Lane. Na medzinárodný teologický kongres o nádeji, ktorý sa konal v auguste 20169, priniesla tému falošných predstáv o Bohu. Majú mladí Česi nádej, že Boh je iný, ako si ho predstavujú?
Barometer pravdivosti: Mladí posudzujú všetko okolo seba
Rozhodli ste sa skúmať neveriacich študentov kresťanského gymnázia. Aký je ich Boh? Ako vyzerá? Ako sa správa?
Mladí lidé mají v sobě jakýsi „barometr pravdivosti“, kterým poměřují vše kolem sebe, takže i Boha, jak se jim jeví v jejich vlastních představách. Jaký je ten jejich Bůh jsem zkoumala ve své disetační práci v kvalitatním výzkumu pomocí interpretativní fenomenologické analýzy.
Jejich představy o Bohu jsou spojené s niterním zážitkem s Ním. Ačkoliv sami sebe označují za ateisty, tak každý ze studentů nějakou zkušenost měl. Představy o tom, jak tento Bůh vypadá, jsou poměrně rozmanité. Od nedostatečné představy dědečka na obláčku, jak ho viděli kdysi v Dětské Bibli, přes obraz Boha Ochránce či Záchranáře, který nás přece jen asi chrání (zážitek autonehody, která dopadla dobře). Často je také Bůh vnímám jako „něco“: „…ale vesměs bych řekl, že Bůh je něco v čem máme najít útěchu.“ Jiná repondentka uvádí: „..občas se modlím, ale moc nevím k čemu …“ Další varianta je, že Bůh je „někdo“, kdo snad může pomoci nebo aspoň člověka vyslechne v jeho bolesti a skrytých trápeních.
Vnímajú inak Boha veriaci a neveriaci študenti? Sú tam nejaké zásadné rozdiely?
Můj výzkum se zabýval studenty, kteří se označují jako nevěřící. V rozhovorech uvedli, že vnímají své věřící spolužáky jako lidí, kteří mají osobní vztah s Bohem, což hodnotili kladně.
„..občas se modlím, ale moc nevím k čemu…“
Čo najviac ovplyvňuje predstavu mladých o Bohu?
Mladí lidé jsou hodně ovlivněni prostředím, kde se nachází. Tam, kde jsou přijímaní s láskou, ať už je to rodina nebo škola. Niterní osobní zkušenost s Bohem, která je často obtížně sdělitelná u všech respondentů, hraje velmi silnou roli.
Wellness Boh: Netreba mu nič dať, sám ponúka kvalitný život
Stratili mladí Česi nádej, že Boh je osobným Záchrancom a Spasiteľom?
Nevěřící studenti se příliš nezabývají myšlenkou spásy. Boha často vidí jako někoho, kdo je chrání, kdo je tu pro ně, ke komu se můžou obracet ve svých těžkostech. Líbí se jim , že křesťané jsou „slušnější“ lidé, protože mají určité morální zásady, které oni sice zcela nesdílí, ale probouzí to v nich jistou důvěru vůči těmto lidem.
S akými najčastejšími falošnými predstavami o Bohu ste sa vo vašom výskume stretli?
Nejčastější falešná představa Boha u nevěřících studentů církevního gymnázia byla – slovy Kateřiny Lachmanové: „Wellness Bůh“. Tedy někdo, kdo zlepšuje jejich kvalitu života, ale nějak není potřeba mu dávát něco ze sebe na oplátku. Pokud se člověku daří dobře, vlastně takového Boha skoro nepotřebuje.
Společnost poskytuje nepřeberné množství nabídek a podnětů, z nichž je možné volit, ale nevyžaduje příliš závaznost.
Aká je podľa vás príčina týchto falošných predstáv?
Myslím, že zdrojem je dnešní společnost, která poskytuje nepřeberné množství nabídek a podnětů, z nichž je možné volit, ale nevyžaduje příliš závaznost.
Veľakrát sa v Biblii Boh opisuje ako Sudca, no ešte častejšie ako Otec. Je vzťah otca k deťom určujúci pre formovanie ich predstavy o Bohu? Ako potom formuje vieru detí matka?
Děti, které vyrůstají v láskyplném prostředí, kde se cítí přijímané a milované, mají snazší cestu k Bohu. Lehčeji dokážou uvěřit, že takto a ještě víc je miluje Bůh. Bez této prvotní důvěry se cesta k láskyplnému Bohu buduje obtížněji a zdá se méně věrohodná. Pak je snadnější uvěřit, že Bůh je spíše přísný soudce, který jako policista (další s falešných představ o Bohu) „číhá“ na každou naši drobnou chybu.
Kto je Boh?
Existuje „pravdivá“ predstava o Bohu? Vieme, aký naozaj je?
Bůh je láska. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna….“. Bůh je také tajemství, které přesahuje naše omezené představy o Něm.
Je možné Lásku, o ktorej hovoríte, nájsť ešte za múrmi kostolov?
Studenti jsou otevřeni příběhům a jejich sdílení. Velmi dobře reagují na školní pobyty na horách, kde mají tzv. témátka. V nich se hovoří v příbězích o problémech mezilidských vztahů, prvních lásek nebo také o vztahu k Bohu a o životě s ním. Tyto školní pobyty mají krásně zpracované salesiáni, kteří se svým spirituálem, nyní P. ThLic. Antonímem Pražanem, SDB, ve škole působí.
Ak mladí neveria v Boha, ostáva v ich živote prázdno alebo začnú veriť v niečo iné?
Nevěřící studenti v tomto věku (15-16 let), hledají partu madých lidí, kde by byli přijímáni. Pokud jsou mezi mladými věřícími lidmi, kteří je však „neobrací na víru“, ale respektují svobodu jejich nazorů a prostě je přijímají takové jací jsou, vytváří se velmi dobrá základna pro sdílení zkušeností s Bohem. Pak jsou tito mladí lidé otevřeni poznávání křesťanského Boha bez předsudků a nově.
Ako hovoriť o Bohu?
Pamätám si na jeden plagát z návštevy v jednom zahraničnom seminári. Na obrázku bol mladý súčasný človek, nad ktorým visela otázka: Ako mu povieš o Bohu bez toho, aby si mu kázal? Často sa zamýšľam, ako o Bohu hovoriť nielen pravdivo, ale aj príťažlivo – aby to nebol žiadny duchamor. Máte na to nejaký recept?
Receptem je láska k Bohu a lidem, moderní pedagogické metody (vizuálně či zvukově zajímavé) a inkulturace. Jednoduše řečeno, nenudit a inteligentním i zážitkovým způsobem přiblížit studentům, že Bůh existuje a záleží mu zrovna na Tobě. Modlitba je pak vlastně rozhovor s někým, kdo má člověka opravdu rád.
Modlitba je pak vlastně rozhovor s někým, kdo má člověka opravdu rád.
Tímto tématem, které je pro mne „srdeční záležitostí“, se zabývám od roku 2007, ať už v podobě tzv. Vstupů do škol (program pro nevěřící žáky ZŠ a středních škol) nebo obohacení předmětů dějepis a výchova k občanství, jak jej umožňuje RVP (rámcový vzdělávací program). Témata jsem zpracovala v obhájené rigorozní práci a nyní se chystá její knižní vydání na půdě teologické fakulty. Knížka bude obohacená o olejomalby, které ilustrují příběhy světců způsobem blízkým dětem a mládeži.
Aký je podľa vás význam kongresu o nádeji, ktorý sa koná v závere augusta v Bratislave a kde vystúpite s vaším príspevkom Naděje, že náš Bůh je jiný: Falešné představy o Bohu u nevěřících adolescentů?
Víra, naděje a láska. Tři hlavní ctnosti, z nichž víra a naděje jednou pominou, ale láska nikdy nepřestává. Nyní jsme „na cestě“ a víra a naděje nás posilují, abychom došli do milující náruče Boha Otce. Myslím, že téma naděje je velmi pěkně zvolené, protože často i v církvi, naděje mizí a místo ní, se objevují různé druhy stěžování nebo vyhoření. Takže je to téma nejen aktuální, ale velmi přínosné.
Boh rešpektuje našu slobodu
Ako si predstavujete Boha? Ako vyzerá? Čo má rád? Má zmysel pre humor? Počuje nás? Kde má trvalý pobyt?
Trojjediného Boha si představuji jako někoho, kdo mě skutečně miluje, takovou jaká jsem, záleží mu na mě a chce pro mě dobro, často i navzdory tomu, jak se mi osobně tato situace jeví. Bůh respektuje naši svobodu a jedinečnost a podobně jako sklíčka vitráže v kostele naši jinakost a jedinečnost dokáže očistit, prozářit a přivést postupně k dokonalosti. Někdy i cestou tvrdšího brusu, neboť diamant lze brousit zase jen diamantem. Bůh je však především tajemství, které se snažíme poznávat a On nás stále učí více a více milovat tou Jeho láskou, která si často žádá odplavení nánosů sebelásky či předsudků nejen o sobě ale i o druhých lidem.
Máte nádej, že Boh je iný, ako si ho predstavujete?
Naději čerpám z kontaktu s Bohem v modlitbě, ve svátostech, v Písmu, v rodině a v našem křesťanském společnství, které je pro mě druhým domovem. Zde se společně modlíme a navzájem posilujeme na cestě k Bohu, protože vnímáme, že Bůh je také tady, uprostřed nás. Za toto jsem Bohu nesmírně vděčná, protože tomu tak vždycky nebylo a přála bych všem křesťanům takové společenství nalézt.
Rozhovor vyšiel v upravenej podobe v Katolíckom týdeníku.
