Dlhé roky pôsobil ako šéfredaktor českého Katolického týdeníka. Neskôr založil združenie Cesta 121 na pomoc chorým, starým a bezvládnym kňazom. Teraz koordinuje vznik Konzervativních novin, ktoré prídu na svet už budúci pondelok 4. februára 2019. Prečo potrebujú českí konzervatívci svoj hlas v médiách? Odpovedá Antonín Randa.
To, čo bolo dakedy liberálne, je dnes chápané ako krajne konzervatívne
Aj na Slovensku vznikol pred pár rokmi minimálne jeden online konzervatívny denník ako potreba hlasu konzervatívcov v mediálnom priestore. Prečo si konzervatívci vytvárajú vlastné médiá?
Předně musím říci, že jsem se po většinu svého života za žádného velkého konzervativce nepovažoval. Pohyboval jsem se často v církevním prostředí a v něm byl pojem konzervatismu spojen spíše s jakousi zatuchlostí. A ta mi rozhodně nijak blízká nebyla. Přál jsem si mít církev otevřenou, naslouchající a živě reagující na potřeby dnešního člověka. Jenže jestliže se můj postoj mohl jevit před pár lety jako v podstatě liberální, dnes se atmosféra v církvi i ve společnosti posunula natolik, že dříve hájené tzv. liberální přístupy jsou dnes brány až jako krajně konzervativní. A dávat prostor v médiích extrémistům? To přeci nejde.
Jestliže se můj postoj mohl jevit před pár lety jako v podstatě liberální, dnes se atmosféra v církvi i ve společnosti posunula natolik, že dříve hájené tzv. liberální přístupy jsou dnes brány až jako krajně konzervativní.
Je vznik konzervatívnych médií na Slovensku, a teraz i v Česku, znakom, že v liberálnych médiách niet priestor pre iný názor, a preto konzervatívne zmýšľajúci ľudia potrebujú vlastné médiá?
Obávám se, že rok 2015, kdy započala uprchlická krize, způsobil, že se řada novinářů či dokonce celých redakcí přestala chovat profesionálně. Začali se proměňovat v aktivisty, kteří fandili buď jedné nebo druhé straně. Cíleně si ve zpravodajství vybírali zprávy, které odpovídali jejich osobnímu názoru na dění v Evropě, co se jim nehodilo, to ignorovali. Časem převládl „ten správný pohled“, média se mu postupně přizpůsobila a kdo to neudělal, ocitl se na okraji. S tím se z našeho prostoru do jisté míry vytratil pojem nezávislosti médií. Média jsou dnes více profilována, mají své čtenáře, kteří si v nich chtějí potvrzovat své dříve utvořené názory a příliš nestojí o protinázor, protože společnost se už tak rozdělila, že osoba, která si myslí něco jiného, je v podstatě nepřítel, či s prominutím idiot, co ničemu nerozumí. A protože v médiích pracují spíše lidé, kteří mají blíže k liberálnímu vidění světa, tahají konzervativci za kratší konec.
Hlas konzervatívcov má byť počuť
Prečo podľa vás liberálne médiá nedávajú priestor aj konzervatívnemu pohľadu na svete?
Protože svůj pohled považují za jediný možný a správný. Oni přeci mají pravdu. Ti ostatní musí teprve prozřít. A pokud lidé tradičního smýšlení varují před něčím, co považují za nebezpečné, jsou ihned obviněni z hysterie a strašení a vykázáni do příslušných míst. Jako nějací extrémisté. Pokud by byl v médiích prostor rovnoměrného postavení obou ideových pohledů, nikdy bych neměl potřebu podílet se na zakládání něčeho takového, jako jsou Konzervativní noviny. Ale jestli má být náš hlas slyšet, není jiné cesty.
Pokud by byl v médiích prostor rovnoměrného postavení obou ideových pohledů, nikdy bych neměl potřebu podílet se na zakládání něčeho takového, jako jsou Konzervativní noviny.
V čom by sa konzervatívne médiá mali líšiť oproti mainstreamu? V čom spočíva práve ona „konzervatívnosť“?
Mainstream vytváří obecnou mediální kulturu. Aniž si to uvědomujeme, způsob, jakým informuje o událostech, jaká slova u toho používá a kterým se záměrně vyhýbá, to vše na nás podvědomě působí. Určitou politickou stranu označí třeba jako populistickou, dá jí tak do příslušné krabičky, aby si diváka či čtenáře dopředu připravil: „Toto jsou ti zlí populisté a toto jsou zase ti hodní liberální demokraté.“ Přitom pojem populismu vůbec nemusí odpovídat profilovému nastavení dané politické strany. Je potřeba ji jen označit a předem vysvětlit, co si o ní má člověk myslet, aby, nedej Bože, o tom nezačal přemýšlet sám. A protože je mainstream pod těžkým tlakem dodržování politické korektnosti, tím, že ji akceptuje, tak ji zároveň šíří. Přičemž bych chtěl zdůraznit, že i v mainstreamu pracuje plno skvělých žurnalistů. Dělají výbornou práci a rozhodně nelze házet všechny do jednoho pytle. Nicméně souhrn těchto a podobných důvodů způsobil, že lidé začali hledat alternativní zdroje informací. Stejně jako za komunistů. Získali pocit, že jim média lžou a zařídili se podle toho. Bohužel, internet je dnes plný falešných zpráv, lidé je často neumí od seriózních rozlišit a to pak bohužel podporuje ten skutečný a nebezpečný extrémismus a populismus.
Protože je mainstream pod těžkým tlakem dodržování politické korektnosti, tím, že ji akceptuje, tak ji zároveň šíří.
Päťdesiatka konzervativných autorov
Akých autorov budeme môcť čítať v Konzervativných novinách?
Budou jimi např. spisovatel Max Kašparů, rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Tomáš Machula, historik Jaroslav Šebek, ředitel Občanského institutu Roman Joch, ale třeba i skvělá blogerka Lucie Sulovská. V tuto chvíli máme asi padesátku kvalitních autorů, kteří mají chuť se na obsahu Konzervativních novin podílet.
Budete vychádzať aj v tlačenej podobe?
Ač se jmenujeme „noviny“, zůstaneme jen v elektronické podobě. Možná časem, pokud by se dařilo, ale situace printů je obecně těžká, náklady klesají, lidé si stále častěji čtou informace především z mobilů či počítačů. Počítáme však se zasíláním newsletterů do emailových schránek. Hlavně kvůli starším lidem, kteří s elektornickými médii neumí tolik zacházet, ale email používají, aby byli ve spojení s dětmi či vnoučaty.
Ako vy osobne v tomto projekte vystupujete?
Má osobní role je vyloženě koordinační, v této fázi projektu dávám Konzervativním novinám jistou záštitu, či občas nabídnu svůj pohled na věc. Přeci jen dlouhé roky v pozici šéfredaktora Katolického týdeníku na mě zanechaly stopy (smích). Pokusil jsem se hlavně propojit lidi, kteří věří v tradiční hodnoty, váží si dědictví, jež nám svěřily předchozí generace a rád bych, aby KN povzbuzovaly čtenáře ve vědomí, že hájení těchto postojů není nic nepatřičného, za co by se měl člověk stydět. Vždyť jednotlivec dnes absolutně nemůže čelit útokům a zostuzování propojených skupin na sociálních sítích. Vemte si třeba skvělou bývalou tenistku Martinu Navrátilovou, která se v roce 1981 veřejně přiznala k tomu, že je lesbička a dodnes se v oblasti ženských práv angažuje. Jenže když koncem loňského roku napsala na svůj twitter, že „nepovažuje za fér, aby se muž prohlásil za ženu a začal soutěžit ve sportovních kláních proti jiným ženám“, stala se terčem neskutečné šikany. I když svůj tweet později smazala a omluvila se, nadávky svištěly dál. Jednotlivec zkrátka nemá šanci a i proto je důležité spojit se dohromady, třeba právě kolem Konzervativních novin.
Jednotlivec dnes absolutně nemůže čelit útokům a zostuzování propojených skupin na sociálních sítích.
Zárukou serióznosti KN pak není jen osoba šéfredaktora, jímž je zkušený novinář Matyáš Zrno, ale i řada osobností, které Konzervativní noviny podporují. Vedle již zmíněných autorů jsou jimi třeba herci Tomáš Töpfer, Ondřej Vetchý, režisér Jiří Strach, ale i řada kněží, biskupů nebo osob z akademického prostředí, či z armády. Nesmírně si vážím toho, že se přihlásili se svou podporou a nebojí se tuto podporu deklarovat veřejně.
foto: archív A. Randu
*****
Ak sa vám moje články páčia a radi by ste ich čítali naďalej, vopred ďakujem za vašu podporu: SK09 6500 0000 0036 5048 1508.